Memoriál Vráti Kdýra - 3. ročník 2006

Může se to zdát neuvěřitelné, ale už to byly tři roky od chvíle, kdy jsme poprvé pořádali náš memoriál jako vzpomínku na báječného chlapíka, skautského vedoucího a gymnaziálního profesora Vráťu.

 

Je pátek desátého února a všichni ti, kdo přicházejí kolem sedmé na Palackého náměstí v Plzni, se asi nestačí divit, co že se to tu děje? Na městské radě Junáka se právě scházejí účastníci třetího ročníku takové povedené taškařice, která nese jméno Memoriál Vráti Kdýra. Možná, že výraz „scházejí se“ není ten pravý.. spíše horda lidí zakopávájících o kletry,a  jež se Pavel snaží uklidnit tím nejsvéráznějším způsobem- vybíráním účastnických poplatků J, by bylo patrně přesnější vyjádření.

O hodinku později se už nás dav kompletně přesunul na plzeňské náměstí Republiky, kde všechny přítomné  Hejky uvede do dob dávno minulých, v nichž se město pokoušeli dobýt husité. Následuje rozdělení na kališníky a Plzeňany (katolíky). Husité jsou vedeni statečnou a udatnou bojovnicí Prokopkou Holou (Lucka) a katolíci jedním jelimanem s bradkou, který je ve vyšších kruzích znám jako ukrutný Ondra. Boj může začít. Družstva se snaží na nepřátelském území nalézt indicie, které jim poradí jak dál. Obrana města trvala dvě hodiny, během nichž se bojujícím stranám podařilo rozluštit zprávu, že na hradě Lopata je ukryt ohromný poklad. Husité byli úspěšnější a začali být už mírně psychicky labilní, když čekali na nádraží na katolické obránce, kteří dorazili k vlaku teprve minutku před odjezdem. Ze štáhlavské zastávky železného oře to je k hradu ještě kus cesty, během níž se patroni snažili své ovečky ještě co chvíli zdržovat, neboť -jak se ukázalo- účastníci se zdáli býti rychlejší, než předpokládal náš připravený časový harmonogram. Když obě bojovné armády dorazili k opatskému podhradí, seznámili se i se zbytkem organizátorů, kteří ještě finišovali s přípravami k velké noční bitvě, která se měla odehrát.

„ Trruuuu! Truuu!“ lesní roh odstartoval ukrutnou bitvu mezi husity a katolíky o poklad skrytý na hradě Lopata. Kdo nikdy neviděl kolem jedné v noci poletovat gigantické světlušky, asi si těžko umí představit, jak boj probíhal. Na svíčkami ohraničeném území kmitalo více než třicet lidí, kteří s baterkou v ruce bojovali o dukáty, jichž se snažili posbírat co nejvíce, přitom si uchránit svůj život a zabíjet nepřátele ( každý měl na zádech „své“ jméno – tj. jméno některé z významných osobností 15. století, a když se někomu jinému podařilo jej přečíst, tak daného hráče zabil; za každých pět „ukořistěných životů“  byl jeden dukát navíc). Více dukátů z lopatského pokladu vybojovala husitská armáda vedená slečnou Prokopkou, a tak stateční husité mohli vyrazit na noční stezku k domovu před poraženými Plzeňany.

Zatímco katolíci v podhradí uklízeli bitevní pole, husité se již po laně šplhali do hradu, kde je čekala Katka se svým záludným hlavu lámajícím úkolem. Odtud se podle mapky přesouvají na další bod určení. V době, kdy kališníci u Áji se Srnkou pokořují napnutou pavoučí síť, opouští Lopatu i Plzeňané, kteří úspěšně zdolali Katčin hlavolam.  Během noci až do brzkých ranních hodin ještě obě družstva překonávají lanovou lávku přes rozvodněný potok, proplétají se mezi stromy- vedeni Ariadninou nití (nejen mezi stromy a  keři se dá napnout šňůra- taková roura pod železniční tratí taky není špatná J),  na přibližně kilometrovém úseku přenášejí kanoe, na nichž si později užívají čvachtání na louži uprostřed louky.

Je šest hodin ráno a čas už se nachyluje- Čerw s Kryštofem si pomalu začínají dělat strach o svůj odjezd do Plzně, kde jim od osmi hodin začíná zdravotňák. Zvlášť pro Čerwa není nadálá situace příliš příjemná, protože batoh s jeho věcmi je v téhle době zamčený v rokycanské klubovně (díkybohu spojka-plyn a stařičký fialový favorit vše zachrání).

Poslední disciplína noční stezky je zdolána, a tak se zdá, že hupsnutí do teplých spacáků už nestojí nic v cestě. Avšak ejhle- spacáky čekají až o patnáct kilometrů dále na Skautské louce v Rokycanech. V době, kdy všichni účastníci na cestě za bagáží překonávají všechny možné i nemožné spací-nespací krize, čekají netrpěliví organizátoři v Rokycanech na jejich příchod.

Je devět hodin ranních a první tři katoličtí bojovníci konečně dorazili. Místo očekávaných krví podlitých očí a výhružek, které jsme předpokládali, nás překvapili tři celkem čilí roveři, kteří jen stručně oznamují, že zbytek Plzeňanů šel nakupovat baštu a že husité se patrně někde ztratili.. no život je plný překvapení,že? Husité přichází v deset hodin dopoledne s rohlíkama v ruce a s úsměvem na tváři? Jsem snad jediná, komu se zdá, že být vzhůru osmadvacet hodin a přitom absolvovat všechno možné i nemožné, co si na Vás organizátoři vymyslí, může být únavné? Asi jo. A nebo jsou čeští roveři rok od roku drsnější :-D

„Dobré ráno!“ jsou tři hodiny odpoledne a my pomalinku vstáváme a vyrážíme se nasnídat- u snídaně všechny čeká jedno moc milé a hlavně sladké překvapení (lahodný perník ozdobený symbolem husitství-kalichem). Zjišťujeme, co nás čeká za odpolední program, a ještě s pusou plnou výtečného perníku většina z nás vyráží do bazénu zregenerovat tělo i duši před večerním koncertem, který se pomalinku začíná chystat.

Ačkoli měl původně od sedmi hodin probíhat koncert, jsou v této době přípravy ještě v plném proudu. Kolem půl osmé se všichni vrháme na delikátní domácí gulášek a neprakticky si cpeme břicha.

 Naše pěvecká a kytarová dvojice  Čuk a Gag- jejda já to zas popletla- myslím Ondra a Kaki- zahajuje koncert svým širokým repertoárem pěti písní. Poté je vystřídána o nic méně kvalitní možná o trochu profesionálnější rockovou kapelou No Exit, kterou si velká část přítomných pamatuje z loňského Memoriálu. Nálada se rozjíždí, publikum se rozkalilo a atmosféra v sále již šplhá k bodu varu. Následuje drobná pauza, jíž vyplňuje pár drobných společenských hrátek- exování půllitru limonády (klasicky vítězí Kuklič) a týmové vypití litru limči brčkem (v této soutěži vyhrává RK Beznaděj z Nového Boru).

Koncert dosahuje svého vrcholu- začíná vystoupení Michala Šindeláře a jeho kapely MSP. Je to poprvé, kdy vítáme na naší akci profesionální hudebníky. Nálada v sále kulminuje a těžko můžeme v jedenáct hodin uvěřit, že už je konec. Muzikanti sklízí aparaturu a dav se vyvalí na čerstvý sníh hrát bestiální fotbálek.

Neděle ráno..no ráno tak dobře- je deset hodin dopoledne, takže vstáváme, snídáme a vyrážíme na pravé husitské olympijské hry, které jsou již od patnáctého století známy jako „Prdliáda Trdliáda“. Tradiční discíplíny- jako hod kolem od vozové hradby, běh na jedné běžce či ukrutné zabíjení lišek „nablbo“- nás zaměstnají asi na půldruhé hodiny. Poté se přesouváme do sálu, kde nás čeká Pavel s noťasem. Abychom zjistili, jak dobře jsme se během víkendu poznali, pouští nám Pavel oblíbené písně některých účastníků a organizátorů akce a my tipujeme, komu dané skladby zvedají obvykle náladu. Neoficiálním hitem soutěže se stává Adamův song „Chňapík maličký krokodýl“.

Tak a už je tu zase (jako každý rok) konec. Účastníci ještě s nejvyšším zaujetím vyplňují zcela objektivní a nezaujatou závěrečnou zpětnou vazbu, z níž všeobecně vyplývá, že Memoriál Vráti Kdýra by „měl bejt častějc, protože všem se na něm všechno líbí, poněvadž jeho organizátoři jsou zkrátka k sežrání, i když tím nejoblíbenějším je hlavně Pavel, jídlo je považováno za vynikající, koncert za naprosto jedinečnej mazec, noční hra za jedinečný zážitek ( pár jedinců by si však přálo ještě více přitvrdit..jste blázni? I organizátoři potřebují někdy spát- ovšem nikdy neříkejme nikdy- uvidíme za rok!!! J), a všichni zúčastnění hodlají napřesrok přijet stůj co stůj (samozřejmě pokud budou živi a zdrávi) a patrně s sebou vezmou i další rovery a rangers“.

Mrzí Vás, že už je po Memoriálu, nebo že jste ho prošvihli? Nevěšte hlavu- napřesrok tu bude zas. A snad ještě báječnější a úchvatnější než ten letošní. Nevěříte? Věřte!!

A přijeďte  „přežít a užít“ ! :-)