92. OVS Kotva Plzeň > Memoriál Vráti Kdýra > 5. ročník 2008

Memoriál Vráti Kdýra - 5. ročník 2008

"NEPOTŘEBUJU SI NIC DOKAZOVAT..."

Pátý ročník Memoriálu Vráti Kdýra je za námi. Co vůbec tato tři slova pro nás znamenají? Pro někoho jsou možná symbolem každoroční víkendové akce, kde může mnohé zažít a po dlouhé době se setkat se starými dobrými známými či potkat naopak tváře nové, pro organizátory je tento březnový memoriál především vzpomínkou na malého velkého muže, Vráťu Kdýra- člověka možná malého vzrůstem, ale velkého duchem, skautského vedoucího s obrovským srdcem, gymnaziálního profesora s hlubokými znalostmi historie a především skvělého kamaráda s báječným smyslem pro humor. Vráťa byl veselý chlap, který miloval nejen historii, ale především lidi. Proto se memoriál nesoucí jeho jméno vždy odehrává v místech, která mají s historií co do činění, a je určen mladým lidem, roverům a rangers, neboť práci s nimi zasvětil svůj život.

Mottem letošního (výročního) pátého ročníku bylo: „A přece se točí!“ Co, kdo, kde, kdy, jak a proč, ví ti, kteří se MVK letos zúčastnili. Kdo letošní termín memoriálu prošvihl, má možnost se to dozvědět právě teď.

Chladný březnový páteční večer mohlo 34 účastníků Memoriálu Vráti Kdýra strávit všelijak. Gaučingem před televizí, pařením na počítači, pařením na diskotéce, hloubavým bloumáním nad nesmrtelností chrousta či (ne)oteplováním naší modré a ne zelené planety.

Oni ale řekli ne a rozhodli se uposlechnout prapodivné instrukce pořadatelů. Všichni 14.března v 19:05 dorazili na železniční zastávku ve Zdicích, každý první se vyzbrojil kolečkem, každý druhý reflexní vestou a každý třetí hokejkou. Možná se mohl jako zádrhel jevit fakt, že nikdo ze zúčastněných netušil, zda je v pořadníku sudý či lichý, apod. Ovšem ostřílené účastníky MVK jen tak něco nepřekvapí a ti, co ještě ostřílení nejsou, si prostě musí rychle zvykat. Vzhledem k tomu, že většina z nich má i prazvláštní potřebu si něco dokázat, tak se rozhodli na sebe upozornit i výstředními triky s roztodivnými nápisy, které nikoho nenechaly na pochybách, že ti, co se po sedmé večerní srocují ve Zdicích na peróně, jsou tak trochu cvoci...:-)

Když ale podivná postava předala účastníkům první obálku, dostal tajemný večer už trochu jasnější obrysy. Následovalo „rychlé“ rozdělení do skupin a výprava za tajemným kolosálním kolem z fotografie mohla začít. Díkybohu „kolečko“ se jen tak přehlédnout nedalo, a další obálka s instrukcemi nenechala nikoho na pochybách, že jsou na správném místě. Zde se dozvěděli, že byli vybráni ke splnění důležité mise v nepřátelském území. Cílem bylo najít vzácné relikvie, které jim byli nepřítelem ukradeny. Času nebylo nazbyt a tak už nic nebránilo milým účastníkům vydat se po prazvláštně značené cestě bůhví kam. Mno, zkuste si sami co nejrychleji běžet nočním lesem a ještě se držet pevně za lano. To dá zabrat i takovým borcům, jako byli letošní memorialisté. A aby toho nebylo málo, stalo se uprostřed lesa něco, co nikdo nečekal.

„PŘEPADENÍ!“ Z černočerné tmy vyskákaly postavy přepadového komanda. Účastníci rázem leží na zemi spoutaní a se zavázanýma očima. Tajemné postavy vojáků je odvádějí pryč z místa přepadení. Kam? To se snad brzy dozvědí.

A co mise? Znamená to, že selhali? Že už ji nebudou moci splnit? Uvidíme!

Teď sedí stále se zavázanýma očima bůhví kde, vzhledem k tomu, že poslední kousek cesty, kudy je tajemní útočníci vedli, se prudce svažoval, dá se předpokládat, že jsou ve sklepě. Přesvědčit se o tom budou moci ale až za chvíli. Zatím zde sedí tiše a čekají, co se bude dít dál. Najednou se rozehrává podivuhodná hra. Ozývají se temné zvuky, z kterých člověku naskakuje husí kůže. Co to znamená? Po nějaké době nastává zlom. Rána? Úder blesku? A najednou slyšíme známou melodii? Co to jen je? Starší z nás, pamětníci kvalitní televizní zábavy, průvodní znělku k pořadu francouzské televize jistě poznají. Ti méně znalí už brzy zjistí, že melodie patří ke hře Pevnost Boyard.

Přichází průvodce, průvodkyně, účastníci jsou zbaveni pout, strhávají si z očí šátky a zjišťují, že pokud se z pevnosti, kde se teď ocitli, chtějí dostat, musí splnit nelehké úkoly, které je navedou k indiciím a indicie k pokladu, který jim pomůže se z pevnosti dostat ven, zpět do všedního světa.

Pět skupinek se za chvíli prohání pevností, v níž mnozí rozpoznávají hrad Točník. Tak jako pevnost Boyard má svého otce Fura, nad blahem Točníku dohlíží tajemný Votec Votoč čekající na účastníky ve své věži, aby jim dal pár tajuplných hádanek či několik dobře míněných rad. Hráči této zvláštní hry bojují s nástrahami disciplín, které je zde čekají - od lanové houpačky, páku s tajemným svalovcem či plnění válce vodou, přes prohmatávání něčeho odporně slizkého až po prolézání pavučin. Všude získávají indicie (Hrad, Hlad, Ulice, Klobouk, Opera, Mince, Prosit, Špína, Chudoba, Záplata, Ošuntělý, Kašel, Almužna, Klečet, Alkohol, Lůza, Vrchol, Nádraží, Betl, Somrování, most, blízko, věž, obec), které je dříve či později navedou na slovo Žebrák. Je-li heslo správné se přesvědčí všichni hned, jakmile jim hradní pokladnice ze svých útrob vydá kopu mincí. Co dál? Není nic lepšího, než si nechat poradit od Votce Votoče. Peníze jsou dobrá věc, která život usnadní, bohužel dobytí pokladu k úniku z hradu nestačí. Musí ještě získat klíče od brány pevnosti. A tak honem na další disciplíny. Čeká nás šplhání po lanovém žebříku, zatloukání hřebíků, střelba z luku či stavění věže ze sudů... není toho málo, ale pravý hráč se nevzdává, a tak brzy všechny skupiny úspěšně otvírají hradní bránu a vydávají se na Žebrák a pak dál, aby mohli dokončit to, co jim bylo zajatci překaženo.

Cestou se dozvídají, že jedinou možností, jak se dostat k vytouženému cíli, je koupit si informaci od prohnilého kupce, jehož doupě ale leží za územím, které hlídá nepřátelská chátra... čeká je tedy poslední souboj na život a na smrt... no, dobře na život a na smrt ne, ale velká hra o ukořistění pokladu ano. Kdo dříve propašuje dost mincí k uplacení kupce, ten má možnost se dříve spustit do tajemné štoly, kde účastníky čeká překvapení v podobě pamětního ozubeného kolečka letošního memoriálu. Mise je splněna!

Hurá, sedmá ranní už je za námi, lidé pomalu vstávají vstříc sobotnímu dni a naši účastníci se pomalu budou moci vydat do Žebráku - už ne na hrad, ale do obce Žebrák, kde je čekají spacáky a karimatky v tamější tělocvičně. Nebyl by to MVK, kdyby se šlo spát před devátou ranní, tak se nebojte, že by tomu bylo letos jinak;)

VSTÁVAT! (A cvičit?) Vstávat ano, vstříc zbytku sobotního odpoledne, když už jsme velkou část soboty prospali. Čekají nás kolohrátky, kolokulišárny, kolotaškařice? nazvěte si to prostě jak chcete, ale berte v potaz, že bez kol a koleček to tentokrát nešlo. Čekaly nás kolosouboje, kolo kolo mlýnský, koloprohánění po vytyčené trase (za vydatné asistence hokejek) a vůbec.

A protože se přiblížil večer a k večeru od nepaměti patří i večeře, nacpali jsme si břicha guláškem k prasknutí, hrdla prolili limčou a připravili se tak na koncert. Jako již tradičně jako první vystupuje netradiční uskupení – duo Ondra&Kaki - v minulosti přezdívaní Čuk a Gek. Ale vzhledem k podivnému nábytku, na kterém letos celý koncert seděli byla přezdívka upravena na Sud a KegJ Aby nás přesvědčili, že neusnuli na akordech z loňska, přidali do svého bohatého repertoáru další písně a hráli letos dokonce snad dvacet minutJ Z čehož plyne: „Jen tak dál , hoši, Strahov už čeká!“ (a když ne Strahov, tak aspoň ta Sazka aréna). Klasika, která nezklame, ale naopak potěší- druhá kapela dnešního večera. Plzeňské Hrobeso se těší mezi všemi zúčastněnými velké oblibě a pořadně celou tělocvičnu rozpaří, aby pak punkrocková formace „Žádnej strach“ mohla rozdunět celý Žebrák a rozpogovat skautíky. Před sladkým usnutím ještě přichází sladká tečka v podobě kolečka (jak také jinak). Přijíždí kolečko naplněné tajemnou laskominou, která nám zacpe na chvíli pusy a umožní tak Mlokovi s Karlem zahrát pár písní na dobrou noc.

Neděle je od slova nedělat, ale vysvětlujte nám to. Po ranním vstávání se rychle balíme a vyrážíme pomoci s prací na Točníku. Uklízíme v hradním sadu a laškujeme s ovcemi, než přijde odjezd domů.

Pátý ročník Memoriálu Vráti Kdýra je za námi, ale ten šestý na nás už čeká. Kdo se chce dozvědět víc o uplynulých ročnících, ať navštíví naše stránky. A ten, kdo chce poznat jeho neopakovatelnou atmosféru a přesvědčit okolí, že „i skauti umí pogovat“, ať neprošvihne ročník příští, který na nás čeká 20. - 22. března 2009.

Votec Votoč

Zdařbůh moji drazí,

Kdo jste? Přátelé?...a nebo spíš vrazi?

A kdo jsem já? To ty se ptáš?

Odkud jsi?..že mě neznáš?

No to je síla, no tě prsk.

Já nejsem žadnej Pinďa z Třeskoprsk.

Votec Votoč-to jsem já!

Děd, co tenhle hrad moc dobře zná!

Když přijdeš sem a budeš fér,

Pomůžu ti-ani nemusíš mi dát tuzér.

Jen dobrý úmysl měj a drsný buď,